Kdo nebo co je SOB?

následovaný velkou radostí a obdivem, když přišel a oznámil, že byl přijat na obě nejprestižnější americké univerzity – Harvard i Yale – a že si zvolil Yale.

V letošním roce se mu něco podobného podařilo podruhé. V zimě od něj totiž přišla zpráva, že prošel konkurzem a byl přijat do druhého nejstaršího univerzitního a capella pěveckého sboru v USA s názvem „The Society of Orpheus and Bacchus“, zkráceně tedy SOB. Typickým znakem a capella pěveckých sborů je, že se jedná o čistě vokální hudbu bez doprovodu hudebních nástrojů, a specifikem tohoto konkrétního souboru je, že po přijetí nového člena vždy uspořádají turné v místě, odkud pochází. Tak se stalo, že 24. března tohoto roku jsme mohli přivítat dvacetičlennou skupinu mladých lidí, které pojí minimálně dvě věci: všichni jsou studenty na Yale University a všichni dohromady tvoří SOB.

Gymnaziální kaple, kterou jsme využili s laskavým svolení pana děkana, se v tento den zaplnila studenty a vyučujícími gymnázia a rozezvučela se krásnou hudbou prodchnutou nadšením, emocemi a charismatem jejích interpretů. Skutečně dojemně působilo i to, že členové sboru ve snaze poznat kulturu svého „nováčka“ nastudovali dvě písně v češtině: moravskou lidovou „Za tú horú za vysokú“ a Schellingerův „Holubí dům“. Vůbec nepochybuji o Adamových slovech, že naučit je text „byla dřina“.

Je tu ještě jedna věc, o které se chci zmínit. Dopoledne před koncertem měli studenti gymnázia možnost poznat účinkující trochu blíže v sérii workshopů. „Co rozhodlo o vašem přijetí na Yale? Kolik hodin denně musíte studovat? Nechybí vám rodina a přátelé, když studujete tak daleko od domova?“ Takové a četné jiné otázky zazněly v diskuzi a studenti z Yalu sdíleli své zkušenosti velmi ochotně a přesvědčivě.

Jsem za toto dopoledne i samotný koncert velmi vděčná – těžko si představit lepší motivaci pro studenty naší školy, než je čas strávený s SOB.

Karolina Čechová