Po cestičkách, po nichž kráčel Albert Einstein

Byl to už třetí běh této aktivity. Všechny předchozí dopadly dobře se spokojenými studenty, a tak jsme s očekáváním šli opět po roce do toho! 

Už jsme skoro u konce celé akce, sedíme ve vlaku z Prahy do Brna a můžeme tedy hodnotit.
Zde jsou reakce dětí kolem nás:
„Program byl náročný. Ale dozvěděli jsme se moc nového. Třeba o univerzitách, jak to tam chodí a kam můžeme jít studovat.
A navíc jsem se dozvěděla hodně o mých spolužácích. Teda zajímavé věci!“

„Výlet jsem si moc užila, i když dny i noci byly náročné. Hodně se mi líbila čokoládovna Lindt. Přivítala nás největší čokoládová fontána na světě. Hned jsem si ji zamilovala a chtěla ji celou sníst. Během prohlídky jsem byla upozorněna na to, že v určité místnosti je možnost ochutnávat tři druhy čokolády, a to do nekonečna! Ale zjistila jsem, že člověk dokáže sníst čokolády jen snesitelné množství. Pak už to nešlo, i kdybych chtěla!“
„Bolí mne nohy, ale Curych stál za to. Třeba jízda lodí po Curyšském jezeře. Ještě před tím, než jsme vstoupili na palubu, jsme se osvěžili ve vodách jezera. Voda byla úžasně modrá, nádherně čistá a průzračná.“
„Výlet byl skvělý! Počasí nám výborně vyšlo. Na každém takovém výletu se se spolužáky poznáváme jinak. A vidíme se nově, prohlubují se vzájemné vztahy. A to je dobře.“
„Bylo to výborně časově zorganizované. Vše na sebe navazovalo. Zbyl i čas na chvíle, které jsme si mohli řídit sami. Prima.“
„Byli jsme na matfyzu v Praze, kde nám byly předvedeny v hodinovém programu pokusy s elektřinou. Seděli jsme v moderní posluchárně MFF UK a pokusy nám ukazoval a vysvětloval jeden z velikánů fyziky, všemi možnými tituly ověnčený, pan Zdeněk Drozd. V Curychu jsme procházeli ETH, kde studoval a pak učil Albert Einstein. A tady jsme viděli curyšské prostředí vysokoškoláků. Jejich studovny. Jejich WC. Jejich jídelny a kavárničky. A zpestřením bylo nejmenší muzeum Alberta Einsteina na světě: šatní skříňka s jeho fotkami a osobními věcmi.“
„V Praze jsme prošli tak zvaný Einsteinův trojúhelník. Je tvořen třemi bustami Alberta Einsteina. A to na adrese Vinařská 7 v sídle přírodovědecké fakulty UK, kde přednášel v letech 1911 a 1912. Pak jsme šli cestou, kterou chodil z práce domů a to na Lesnickou 7. Naposled jsme se tramvají přiblížili na Staroměstské náměstí, kde je opět na jeho počest instalována busta, neboť sem chodil hrát na housle za svými přáteli.“
„Já bych třeba popsala naši cestu busem Nobless Line do Curychu a zpět. No. Nádherný autobus, ale každou noc bych v něm trávit teda nechtěla. Měla jsem tam dva výborné polštáře. Jeden byl Terčin a druhý byla spolužačka. Prej nemám říkat jméno.“
„Byli jsme na Pražském hradě (za neuvěřitelných deset korun celý hrad!!!). V chrámu svatého Víta jsem byla nadšená z nádherných varhan, úžasných barevných vitráží a ohromila mne výška celé katedrály. Velikánský zážitek! Dál jsme viděli Vladislavský sál, ten znám z televize, když se udělují vyznamenání každý rok 28. října. Zlatá ulička je roztomilá.“
„V Betlémské kapli mne zaujalo něco, co nám řekl pán, který nás do kaple pustil. Kromě toho, že mám už teď Betlémskou kapli spojenu s mistrem Janem Husem, který tady kázal, budu ji mít spojenu i s dalším novým poznatkem. Tedy že ji v padesátých letech vlastně znovu postavili tedy komunisté. A navíc jsme viděli studenty a jejich příbuzné čekající na promoci jejich potomka. A spočetli jsme si, že k tomuto okamžiku my (sekundáni) potřebujeme ještě 11 let studovat, učit se, učit se, učit se. UF!“
„I přesto, že nám hlavy klesaly únavou, skvěle jsme si vychutnali úžasnou snídani v kavárně Louvre na Národní třídě. Sem chodil Albert Einstein na snídani. U stolu jsme se dohadovali, na které židli v kavárně sedával. Každý z nás byl přesvědčen, že je to právě ta jeho.“

Tolik zpráva z cesty ústy našich studentů a našich studentek. Myslím, že není třeba něco dodávat.
Snad jen: Bezpečně jsme dorazili do Kyjova.
Se studenty sepsala organizátorka této aktivity: RNDr. Jitka Kubicová